Výzkum se orientuje na prostorovou organizaci a dynamiku krajiny prostřednictvím studia hranic krajinných složek. Základní modelovou jednotkou je kategorie využití země, získaná terénním mapováním a studiem historických map z let 1764 – 1953. Jednotlivé kategorie využití země jsou analyzovány z hlediska ekotonů, rozmanitých hranic mezi vegetačními jednotkami, ve vztahu k fyzicko-geografickým podmínkám konkrétního území. Na základě jejich výskytu ve sledovaném území se provádí jejich typizace, hierarchie, stanovení stability, propustnosti, míra ovlivnění člověkem a hodnocení prostorové struktury. Detailní průzkum je formou transektů prováděn na kontaktu lesní a nelesní vegetace.