V rámci druhé demografické revoluce dochází ve vnitřních částech evropských velkoměst k výrazným změnám, jejichž důsledkem je stárnutí populace a zmenšování průměrné velikosti domácností. V relaci se suburbanizačními procesy dochází ke snižování hustoty obyvatelstva ve vnitřních městech, vytlačování bydlení nebytovými prostory, degradaci některých částí velkoměst. Vnitřní části velkoměst jsou však na druhé straně velmi cenné z hlediska polohy, efektivnosti provozu, smíšení funkcí, v řadě případů i architektonického dědictví. Empirická část výzkumu je zaměřena na analýzu vnitřních částí českých a polských měst druhého řádu: Brně, Ostravě, Lodži a Gdaňsku. Studována bude sociální, demografická, etnická a vlastnická situace a jejich vliv na funkční, prostorovou a bytovou problematiku. Výsledky budou porovnány s existujícími poznatky o západoevropských a východoněmeckých velkoměstech a hlavních městech jmenovaných států s cílem definovat podobnosti a odlišnosti probíhajících procesů s ohledem na příští vývoj.